Soustředění Čekyně

09.08.2009 17:49

 

Koncem května roku 2009 jsme si zajeli na naše druhé soustředění. Tentokrát jsme si vybrali dětský tábor v Čekyni a proto, že to není od Přerova daleko, jsme se rozhodli tam jet na kolech. Tábor nám dopřál vše potřebné, co jsme potřebovali a i přes to, že všude kolem vydatně pršelo, se nám toto docela vyhnulo. Tentokrát už se soutředění zůčastnili výhradně kluci ročníku 2001. Kromě kluků, kteří k nám přišli před nedávnem a nemocného Marka, jsme byli všichni a dokonce i oba trenéři, doplnění některými našimi tatínky ( Laďa Sedláček, Pavel Javora, Radek otáhal a Vašek Mazur ).

Cesta na kolech uběhla docela dobře a ve Vinarech jsme si dali i fotbálek na zdejším hřišti na Skalce. Nejtěžší úsek mezi Vinary a Čekyní jsme zvládli s menšími problémy, což znamenalo pěší chůzi a Davčovo pokažené kolo. Po příjezdu do tábora jsme se rozdělili do chatek a po obědě už jsme naplno rozjeli přípravu a po večeři i první soutěž v hledání znaků fotbalových klubů. Po napínavém boji vyhrál Filip Raška, kterému chyběli jen dva kluby. V pátek už jsme začali plnohodnotně trénovat. trénink byl dvoufázový, dopoledne a odpoledne. Ve volných chvílích jsme se věnovali dalším sportům jako tenis, petanque a samozřejmě fotbálek. Ráno jsme ještě zvládli soutěž v běhání s ringo kroužkem, kterou vyhrál Peťa Čech a odpoledne opičí dráhu, ve které zvítězil Honza Mohapl. Večer přijel ještě Hbitý gepard ( Honza Hluší ) a trenéři a tatínci si střihli turnaj v šipkách. Kdo vyhrál a kdo splakal nad výdělkem je vidět na fotkách.

V sobotu ráno jsme vyrazili do blízkých Žeravic k přátelskému zápasu s našimi mladšími kolegy s ročníku 2002. Zápas probíhal podle našeho scénáře a mohli jsme si vyzkoušet i některé nové věci, které jsme probírali v pátek na trénincích. Po zápase jsme společně vypili šampáňa a vyměnili kokina a jelo se zpět. Dostříleli jsme vzduchovku, teda ti co to nestihli v pátek, nanosili dřevo na táborák a vše se připravovalo na odpolední běh za pokladem. Trenéři nás potahali po celém lese a okolí. Běhali jsme po tříčlených hlídkách, ve kterých nejrychlejší byla hlídka Peťa Čech, Max Mazur a Erik Hluší. Doběhli jsme ale všichni a poklad jsme taky našli a to bylo to nejdůležitější.

Mezitím se do tábora sjela i většina rodičů a probíhalo grilování, sportování a vše se chystalo na nejočekávanější akci dne, táborák a Bobřík odvahy. V deset večer přišel test odvahy. K táboráku se z ničeho nic přiblížil duch a nastalo všeobecné zděšení a panika. Tak řvát jsem nás ještě neviděl, jako hrdinové se projevili asi jen Davča Malík, Denis Holouš a Erik Hluší. My ostatní jsme měli naděláno do kalhot. Duch nás odvedl na stezku odvahy, kterou už jsme raději někteří šli ve dvou nebo ve třech a po té, co nás ještě postrašil Hbitý gepard se to zvrhlo na hromadný úprk s maminkama. No, první stezka odvahy byla fiasko, ale diplom za zdolání jsme dostali nakonec všichni.

V neděli ráno začalo hromadné balení a po obědě jsme vyrazili na cestu domů. Cestou jsme se stavili znovu ve Vinarech, ale tentokrát na návštěvě za mladším bráchou Oťase, Tomíkem. Vyblbli jsme se na zahradě jeho dědy, pojedli popcorn a hurá na Viktorku. Tam jsme dostali od trenérů plakáty s naším mužstvem, další diplomy a nanuky a všichni jsme přemýšleli, jak asi bude vypadat další soustředění, na které už se všichni moc těšíme.

A jak jsme si to užili letos se podívajte na fotkách, není jich sice tolik co loni, ale možná ještě nějaké přibudou.